Volný jako pták

Dnes se již na psa nepohlíží jako na věc, ale jako na živého tvora, parťáka a člena rodiny. Kdo miluje psy, dá mi určitě za pravdu, že ta němá tvář nám obohatí život o spoustu zážitků, šťastných a dojemných okamžiků. Lásku a péči, kterou psu věnujeme, nám stonásobně vrátí svou oddaností a věrností až do konce jeho života. Bohužel psí život je moc krátký a naší povinností je postarat se o to, abychom psovi život zpříjemnili, dali mu tu nejlepší možnou péči a díky tomu se dožije vyššího věku, tím pádem s ním strávíme více šťastných okamžiků, které už nám nikdo nikdy nevezme. 

Aby byl pes šťastný a zdravý, je nutné mu dopřát tři základní věci (je to taková Svatá trojice šťastného psa). V první sekci povídání o psech jste se dověděli něco o zdravém jídle. Ve druhé sekci jsme si povídali o domácích hlavolamech pro zaměstnání mozku. A do třetice je to pohyb v přírodě. Jsou psi, kterým stačí se vyvenčit někde poblíž paneláku a zase si zalezou na ten svůj oblíbený gauč a jsou spokojení. Pak jsou psí sportovci a výletníci, kteří milují pohyb v přírodě, běhání a skákání přes různé překážky či prozkoumávání neznámých míst. Osobně si myslím, že pokud má člověk pro toho svého psího parťáka domeček se zahrádkou, dále místo na delší venčení a dopřeje mu aspoň jednou za rok nějaký delší výlet či například týdenní společnou dovolenou plnou výletů a chození v lese, ve skalách, u vody atd. může říct, že jeho pes je šťastný a spokojený. 

Když jsme uvažovali o štěňátku, říkala jsem si, že je to fajn, že máme domeček se zahrádkou, že na vylítání to bude stačit. Je pravda, že naši kluci chodí na zahrádku často, jen tak se prochází nebo si sem tam hrají na honěnou. Ale samotné je to dlouho nebaví. Jsou šťastnější, když je člověk s nimi. Nebaví je moc aktivity jako je například házení míčkem, oni se potřebují pořádně projít a vylítat. Tím, že máme plemeno Kavalír King Charles Španěl, je více než pravděpodobné, že se u nich může rozvinout srdeční onemocnění (Charlík má šelest od malička a cca 2 roky zvětšené srdce) a tím pádem vyžadují adekvátní pohyb a srdíčko se musí trénovat jako každý sval. Také tělo i mozek musí přijímat hodně kyslíku. Takže procházky do lesa či mezi poli jsou u nás nutností. Dřív by mě ani nenapadlo jet se psy třeba na dovolenou. Nechtěli jsme je nechávat o samotě nebo je dávat do psího hotelu, tudíž dovolenou jsme si hodně let odpírali a jezdili jsme s nimi na venčící výlety. V poslední době ale čím dál častěji nacházím nabídky na ubytování se psem a na výlety, kde je psům vstup volně přístupný. Tohle bylo pro nás něco nového a neznámého. Chtěla jsem těm dvěma chlupatým dětem dopřát neznámé prostředí, plné pro ně neznámých pachů a věcí, které budou pro ně lákavé. Taky jsem si říkala, že budou hlavně šťastní, že můžou být celý týden s námi a my nebudeme ve stresu. 

Před dvěma lety jsme se poprvé rozhodli jet na dovolenou všichni společně. V té době chlupáčkům již bylo téměř 7 a 6 let. Měli jsme obavy, jak to zvládnou. Báli jsme se hlavně o jejich fyzickou kondici, jelikož jsme měli naplánováno spoustu výletů a oni nebyli moc zvyklí chodit na delší trasy. Ale obavy byly zbytečné a kluci mě mile překvapili. Ubytovali jsme se v soukromé chatě v České Kanadě a celkem pohoda. Sice jsme byli mírně ve stresu, jak zvládneme venčení a na výletech poslušnost, jelikož ti dva jsou hrozně natěšení, když se někam vyráží autem, ale po prvních dnech si zvykli a my také. Chatička byla úžasná, s velkou oplocenou zahrádkou, takže vše bylo pro ně skoro jako doma, my jsme se nemuseli bát, že se zatoulají a oni se mohli v klidu proběhnout a vyvenčit na zahradě. Kluci si zvykli velice rychle. Každý výlet, který jsme podnikli, zvládli na jedničku. Střídali jsme dny, kdy se jelo jeden den na psí výlet, druhý den jsme je nechali v chatě na dopoledne a jeli jsme si na hrad či zámek, kam oni nemůžou. Ale ty jejich výlety zvládali neskutečně dobře. V té době ještě neměli upravenou stravu, byli pouze na granulích a měli nadváhu. Ovšem díky pravidelnému pohybu (denně cca 5-8 km) zhubli každý za ten týden kilo. Bylo nám tam úžasně. Vše jsme přizpůsobili jim, aby měli pohodlí a cítili se, jako kdyby byli doma a vyšlo to. Celý týden byl báječný a kluci byli neskutečně šťastní a plní energie. Po návratu z dovolené jsme začali postupně upravovat stravu. Napřed jsme pekli domácí sušenky, ale pak jsme granule již vyměnili za vařenou stravu (granule za studena lisované mají pouze malé množství ráno) a v kombinaci s pravidelným pohybem na sebe nenechala změna k lepšímu dlouho čekat. Od té doby jsme již neměnili. Začali jsme více jezdit na výlety, kam mohou psi, více chodíme na procházky do přírody i u nás a za rok na to jsme podnikli druhou společnou dovolenou. 

Po zkušenostech z dovolené v České Kanadě už jsme ubytování hledali pečlivěji a vyplatilo se. Nádherný domeček jsme našli v Českém ráji, po němž jsme toužili celá léta. Byl to pro nás opravdový ráj na celý týden. Byli jsme již lépe připraveni, tudíž ještě před dovolenou jsem klukům navážila granule a připravila do pytlíčků porce vařeného masa, zeleniny, bylinek a pohanky. Každý měl svůj pytlíček na den. Porce jsem zmrazila, abychom je mohli bez problémů převézt. V domečku byl naštěstí malinký mrazáček v lednici, takže s dávkováním a uložením porcí nebyl žádný problém. To bylo první pozitivum. Další bylo, že domeček neměl žádné schody, koberec a jiné překážky pro týdenní soužití se psem. Prostě nádhera. Ten týden jsme si užili snad ještě víc než na první dovolené. Už jsme věděli, do čeho jdeme a že to s společně prostě zvládneme. Když budeme v klidu, oni budou taky a tím pádem si to užijeme maximálně v pohodě. Podnikli jsme spoustu výletů, tentokrát to byla opravdu psí dovolená, jelikož jsme navštívili místa, kam mohou psi bez omezení. Za sebe nemohu říct, který výlet byl nejlepší, jelikož všechny byly úžasné, nádherné a neopakovatelné. Ať už místem nebo tím, že jsme tam byli všichni spolu a odnášíme si spoustu zážitků. Kluci zdolali Prachovské skály a Tiské stěny v takové pohodě, jako kdyby tam běhali každý den. Vydali jsme se i na Mumlavský vodopád a na Valdštejn to vypadalo jako když se parta bláznů vydá na pochodové cvičení, protože se k nám přidaly moje dvě kamarádky a každá měla s sebou svou fenku a bylo veselo. Cestu kluci zvládli líp jak já a byli šťastní jako blechy a to mi za to stojí. Navíc opět po dovolené zhubli a měli úžasnou fyzickou kondici a to je pro mě nejdůležitější. Ten šťastný výraz v jejich očích, když se vyráží za dobrodružstvím a pak jsou volní jako ptáci (i když na pár místech na vodítku kvůli bezpečí), ničím nelze nahradit a je to pro mě pohlazení po duši. 

Od dovolené v Českém ráji si kluci kondici drží, i když sem tam to kilo lítá nahoru a dolů. Upravíme množství stravy a podnikáme více procházek, ale zvládají to skvěle. Charlík vždy venku vypadá, jako kdyby mu někdo vlil živou vodu do žil. Je šťastný, plný elánu a energie a tak nádherně se směje. Oba dva zvládnou nemožné a za to jim chci moc poděkovat, že jdou do všeho naplno a s nadšením a nic pro ně není náročné, hlavně, když mohou být s námi. To souznění psí a lidské duše při jakékoliv aktivitě či poznávání nových věcí je neskutečně silné a moc za to děkuji klukům a především Pavlovi, který mě vždy ve všem podporuje, kluky nade vše miluje a díky němu si tohle všechno můžeme společně dopřát a být šťastní.

Teď už nezbývá jen doufat, že ještě pár takových úžasných dovolených podnikneme, pokud zdraví dovolí, ale já věřím, že dovolí a budeme pro to dělat maximum….