Když jsem si studovala středověké recepty na kaše, všude se objevovaly hlavně kaše sladké. Ze slaných spíše typu haše, k nimž mám od dob strávených po nemocnicích docela odpor (nic proti středověkému vaření). Ale narazila jsem na článek ve kterém byl rozhovor s paní Magdalenou Beranovou, věhlasnou archeoložkou a odbornicí na stravu našich předků, která také vydala úžasnou knihu o jídle a vaření od dob pravěku až po středověk. Dočetla jsem se, že středověké kaše se podávaly také jako slané, zdobené například slaninou a bylinkami ze zahrádky. Řekla jsem si: „no co, slaninu mám ráda a bylinek mám plnou zahrádku, tak to zkusím.“ A kupodivu se to povedlo. Místo slaniny jsem zkusila použít klobásu. Kaše chutná moc dobře a to nejen mě, můj manžel po ochutnání sousta pronesl:“to je fakt hrozně dobrý, to můžeš uvařit častěji.“ Takže s chutí do toho a přeji, ať chutná tak, jako chutnala nám 🙂
Ovesná kaše se šafránem a zázvorem
Na 1 porci:
100 g ovesných vloček
půlka klobásky (zaručuji, že té kaše uděláte minimálně dvě porce, takže klobásku zužitkujete celou 😀 ), v originálním receptu se používá slanina, ale jelikož se klobásy vyráběly v Čechách už od 13. století, použila jsem Svatováclavskou klobásu (lehce pikantní)
lžička sádla (manžel sádlo nemá rád, tudíž lze nahradit rostlinným olejem, ale pokud se chceme striktně držet receptu, sádlo nevynecháme)
špetka šafránu
půl lžičky mletého zázvoru
sůl dle potřeby
bylinky na dochucení: petržel, rozmarýn, pažitka (používal se i kopr, medvědí česnek, majoránka, libeček, saturejka či dobromysl)
Ovesné vločky uvaříme na kaši ve vroucí vodě. Vody jsem dala zhruba dvojnásobek, co vloček. Kaši osolíme, přidáme zázvor a šafrán. Na pánvičce si rozehřejeme sádlo či olej a přidáme na kostičky nakrájenou klobásku. Uvařenou kaši nandáme na talířek či misku, ozdobíme klobáskou a nasekanými bylinkami.