Lucky svět – Středověk

Odmalička jsem chodila v šatičkách a hrála si na princeznu, asi jako každá malá holka. Tahle moje dětská hra přerostla v koníček v dospělosti. Miluji středověk, obzvlášť období 13. a 14. století v českých dějinách. Ale je pravda, že se mi líbí i dějiny staré Anglie, především období Tudorovců a Alžbětínská doba. Zajímá mě středověká móda, ale přiznám se  bez mučení, že se šicím strojem nejsme kamarádi, takže pokud se pokusím o nějaký kostým, je to spíš takové to „co dům dal“. Ráda vařím a jím, takže jsem se pochopitelně začala zajímat, jak jedli naši předkové v období králů a královen.  Samozřejmě, že středověká kuchyně se v mnohém od té naší hodně lišila. Metodou pokusů a omylů jsem vybrala ty nejlepší recepty, které vám tady představím. Ruční práce jako vyšívání a pletení mi nic moc neříkají, ale vrhla jsme se s nadšením do výroby šperků, které sama nosím ke kostýmům a nebo jen tak doma pro radost. Vyzkoušela jsem si i výrobu miniaturek z fimo hmoty. Občas nafotím i nějaká zátiší ve středověkém duchu. Můj manžel mě v té mé středověké „úchylce“ podporuje (tímto mu moc děkuji za trpělivost :D), takže výlet v létě je jasný – středověká krčma nebo nějaký hrad a zámek 🙂 Pokud se nebojíte a chcete poznávat leckdy velmi zajímavé osudy svých předků a nebo se jen tak nechat unášet představou o pohádkovém životě z dob rytířů, králů a princezen, jste vítáni 🙂 

Na úvod jsem vybrala citát, který dle mého názoru odráží dopad dnešní moderní uspěchané doby, kdy už ani my sami nevíme, kdo jsme a co chceme, natož abychom věděli něco o osudech lidí, kteří tu žili před námi. A mnohé z těch osudů jsou těm našim velmi podobné, i když v jiném dobovém kontextu. Doba se možná mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Historie se pořád opakuje a my děláme stále ty samé chyby, jako někteří naši předci… 

Jsem přesvědčena, že pokud by se stejné množství vědecké energie investovalo do skutečně nesmírně zajímavých a sporných otázek i tajemství, jež skrývá tahle planeta, její historie i historie lidstva, byli bychom mnohem dál. My ale vysloveně ztrácíme čas a ve snaze se obohatit, sami sebe ochuzujeme. Umělá paliva, mobilní komunikace, klonování, genetické úpravy potravin, zvyšování rychlosti dopravních prostředků a všechno to, čemu se věnují obrovské finanční prostředky je NIC ve srovnání s tím, co bychom objevili, kdybychom prioritně neobjevovali to, co je ekonomicky zajímavé.

Nás nezajímá jak, z koho a kdy jsme vlastně vznikli. Nezajímá nás to po vědecké stránce. Nemáme čas zkoumat vlastní kořeny a rodokmen lidstva. A dokud tak neučiníme, doopravdy nikdy nevyspějeme.

Bohužel.

A tak ti, kdo se nejvíc ptají, ale nemají patřičné prostředky a finance na výzkum, jsou obyčejní lidé a laici.

Michaela Kudláčková (herečka a blogerka) 

… a další krásný citát…

CARPAMUS DULCIA: NOSTRUM EST / QUOD VIVIS: CINIS ET MANES ET FABULA FIES 

Užívejme sladký život, naše je to, co žijeme, zůstane z nás popel, stín a vzpomínka. 

 

První večírek ve středověkém stylu s kamarády

S kamarádkou a jejím manželem se vždycky dohodneme na grilovačce s tématikou cizí kuchyně.

Protože jsme se měli sejít až v září, kdy už venku nebylo moc hezky a bylo potřeba vymyslet něco netradičního, co se bude odehrávat doma a ne u ohýnku, rozhodla jsem se, že udělám středověk.

Tohle historické období mě vždycky hodně zajímalo, jako malá jsem byla pořád princezna, z okna u babičky jsem viděla na krásný gotický hrad  a tak jsem si řekla, že bych tuhle moji „posedlost“ mohla uplatnit v uspořádání středověké žranice. A tak se také stalo …

Udělali jsme s manžílkem pozvánku,  vyrobila jsem do každé místnosti v domečku nějakou středověkou výzdobu (dobový text a husí brk s kalamářem a pečetní prsteny do pracovny, cedulky do všech místností o tom, jak tyto místnosti vypadaly na hradech), naplánovali jsme hostinu, na kterou jsme vytiskli i menu.

Měla jsem od známé půjčené šaty, doladila jsem šperky, dobovou hudbu, nakreslila jsem pár obrázků s tématikou středověku a hodování a Pavlík mi udělal na pc fotomontáž středověkého portrétu s našimi fotkami a ještě jsme vyráběli kroniku o životě ve středověku. Stáhla jsem z netu zajímavosti o životě ve středověku a ručně jsme vyrobili kroniku, včetně obalu a ozdob z fimo hmoty.

Při hostině bylo 9 chodů včetně domácí bylinné šťávy a pečených čajů, domácí chléb a šunka, sýr tří chutí, jahody s mátovým cukrem, jáhlová kaše, středověká polévka, pečené kuře s bramborem a dvěma omáčkami z 15. století a pak dva dorty dle středověké receptury.

Byl to krásný večer, hráli jsme kostky, poslouchali středověkou hudbu (skupina Bakchus – www.bakchus.eu), papali, bumbali a dobře se bavili. Myslím, že se to kamarádům líbilo a že ta půlroční práce okolo stála za to 🙂

 

 

Quilling nebo také papírový filigrán je výtvarná technika využívající proužků papíru, které jsou stáčeny a formovány do požadovaného tvaru. Ve výsledku může díky správné kompozici jednotlivých tvarů vzniknout krásný a originální obrazec.

Stáčení papíru i jiných materiálů a jejich využívání ke zdobení předmětů má dlouholetou historii. Již ve středověku se ze záznamů dozvídáme o umění řeholníků a řeholnic, kteří ze starého a poškozeného papíru dokázali ozdobit nové církevní spisy a jiné předměty. Pokud materiál stáčeli, využívali husí brk .

Právě využívání různých brk a brček pravděpodobně dalo název samotné technice, neboť v několika jazycích (např. v angličtině) se brk označuje právě slovem quill.

 

 

 

 

 

 … a tady jsou vyzkoušené recepty z naší středověké žranice:

Jahody se zeleným cukrem (Jahody s mátovým cukrem)

Domácí chlebíček

Domácí šunka

Labneh

Jáhlová varmuže (jáhlová kaše s ovocem a medem)

Jušele hraběte z Rumfordu (Rumfordská polévka se zázvorem 18. století)

Křehké koura v šalše zelené neb s česnekovou jíchou s ořechy (15. století)

Tarta de Santiago (9. století)

Svatojakubská pokruta

Večírek ve středověkém  stylu se sousedy 

Já středověk prostě miluju. Rozhodla jsem se uspořádat znovu večírek v tomto duchu, tentokrát trochu jinak 🙂

Jako první jsem navštívila vetešnictví, které mi doporučila moje kamarádka a našla jsem tam pár kousků, které jsem se rozhodla použít jako autentické dekorace – pár kousků nádobí, svícny…

          

Naplánovali jsme jídelní lístek a udělali pozvánku. Papír do tiskárny jsem trochu „zestaršila“ a vytiskli jsme na něj středověké menu a pozvánku i s pečetí. Hodně receptů už jsem zkoušela na našem prvním večírku, takže jsem věděla, že budou chutnat. 

   

Chtěli jsme večírek uspořádat venku, jenže nám nepřálo počasí, tak jsme seděli doma, stejně jako při našem prvním večeru s přáteli. Ale doufám, že až ho budeme dělat příště, tak se počasí umoudří… to byl vtip, tohle byl poslední středověký večírek, už by to nikoho ani nebavilo 🙂 …ikdyž…. 😀

Připravili jsme doma dekorace z minulého večírku, přidala jsem pár těch nových z vetešnictví a vychytala jsem letos i kostým. 

Opět jsme měli i autentickou hudbu, jídlo i pití bylo doufám chutné …alespoň dle toho, jak se hodoválci cpali  😀 První jsme servírovali Labneh s pečenými rajčátky, ten chválili, takže asi byl dobrý 🙂

Pak následovala jáhlová kaše. Když jsem jim kaši přinesla na stůl, tvářili se zvláštně, ale šli do toho statečně a nakonec myslím, že byli překvapení, že byla chutná, protože si ještě přidali.

Pak byla polévka se zázvorem. Netradiční chuť zázvoru ale nikoho nezaskočila, ba naopak 🙂 Hlavní chod byl kňour 🙂 Na toho se těšilo hlavně mužské osazenstvo. Nežné pohlaví se nacpalo jáhlovou kaší, ale dámy říkaly, že si musí udělat místo na maso 😀 Bylo to pečené vepřové na šalvěji v medovo hořčičné marinádě s pečenými jablky, k tomu byl špenátový knedlík a cibulové zelí. Z táců to zmizelo skoro všechno, takže myslím, že to bylo jedlé 🙂 Nakonec byl křehký koláč. Úžasná kombinace křupavého těsta a jemné citronovo mandlové náplně byla krásnou tečkou za nádherně prožitým večerem s úžasnými lidmi.

Pár fotek ze středověké žranice  😉

“ Kdožť obžerstvím hřeší, hřešiť i proti duši své i proti tělu, nebo opijje še, duši svou zbaví rozumu, na těle zemdlé. „

Tomáš Štítný ze Štítného (14. století)

       

 Jsem moc ráda, že se nám večírek vydařil a že máme tak skvělé sousedy, kteří se nebojí jít do toho po hlavě a ochutnat i netradiční speciality s podivnými názvy 😀 Tímto moc děkuji, milí sousedé, že jste se zúčastnili a doufám, že Vás to neodradilo a přijdete příště zas 😀

Středověké šperky vlastní výroby 

 

                  

Pár miniaturek z fima 🙂

… a protože jsem zkoušela z fimo hmoty vyrábět miniaturky, zkusila jsem také vyrobit zámeckou komnatu 🙂 

                                                            

 Kostýmy co dům dal 🙂

        

 Svatba ve středověkém stylu 

V listopadu 2016 nás přes naše webové stránky oslovil pan Tomáš Štefanovič s tím, že se mu líbí články o středověku a že by chtěli mít se svou přítelkyní středověkou svatbu. Prosil mě, zda bych mu s tím trochu nepomohla. Napřed jsem si říkala, že nejsem ani svatební koordinátor a už vůbec ne odborník na středověk. Ale vzala jsem to jako výzvu a začali jsme spolu probírat detaily. Pan Štefanovič už měl vše nádherně a do detailu promyšlené, jen chtěl trochu poradit s výzdobou a s dobovým menu pro něj a pro budoucí manželku. Dne 22.7.2017 se na Slovensku konala svatba jako ve středověku a myslím, že si ji náležitě užili, byla vskutku originální. S laskavým svolením manželů Štefanovičových vám tuto výjimečnou událost mohu zprostředkovat díky fotografiím, které mi ochotně zaslali. Tímto oběma velmi děkuji za spolupráci a za souhlas s uveřejněním svatebních fotografií. S manželem jim přejeme vše nejlepší na společné cestě životem… 

Foto: Alexander Filo 

                         

Novogotika (Romantismus)…vzkříšení gotiky v 18. století, návrat k tradici a hodnotám

Novogotika nebo též pseudogotika či neogotika je nový umělecký směr, rozšířený v Anglii počátkem 18. století. Řadí se mezi historizující slohy. V Anglii se tento druh uměleckého slohu objevil poprvé roku 1749 stavbou Strawberry Hill House. Autorem této stavby je tvůrce prvních gotických anglických románů a velký obdivovatel gotiky Horace Walpole. Do módy přišly přestavby historických budov v novogotickém stylu. Významným příkladem v Anglii je Westminsterské opatství. Nový byl i způsob budování tzv. přírodního parku, kdy se kladl důraz především na přirozenost a soulad krajiny se sochami, altány, rozhlednami a exotickými architektonickými prvky. V přírodních parcích bylo možné setkat se i s umělými zříceninami a jeskyněmi.

Hlavním obdobím rozmachu novogotiky v Anglii a také v ostatních státech Evropy bylo 19. století. Anglie je v tomto období označována jako Viktoriánská Anglie. Královna Viktorie byla laskavá, ale vládla pevnou rukou a lidé ji respektovali a milovali. Za její vlády se Anglie stala průmyslovou velmocí, což rozvoji země velmi pomohlo, ale na druhou stranu se dá říci, že lidé průmysl, hluk a nevzhledné stavby okolo mohli vnímat jako něco nepříjemného či nepatřičného. Do průmyslových center se stěhovalo velké množství lidí. Čím více přibývalo obyvatel, tím více se snižovala cena pracovní síly a také ubytovací kapacita ve městech. Životní úroveň byla nízká a nastal též velký rozmach prostituce. Doba byla velmi neklidná a lidé zřejmě měli touhu se upínat k něčemu více romantickému, stálému a hlavně potřebovali najít jistotu a potvrzení určitých morálních hodnot a také chtěli pocítit sílu moci předků z dob středověku, chtěli se hlásit k jejich odkazu. Proto zatoužili znovu vzkřísit gotiku pomocí nového směru. A co si budeme nalhávat, lidé, zvláště bohatí byli přímo posedlí tím, že si postaví svou vlastní gotickou stavbu a budou se jí moci pochlubit, zvýší to totiž jejich společenské postavení. Každý toužil mít na svém pozemku umělou zříceninu hradu, kaple či věže.

Na druhou stranu ale gotika nebyla jen romantické období rytířských turnajů, lidé ji i v 19. století vnímali jako období temné, tajemné, či démonické a z gotiky se stal kult temna a mystiky. Však také mnohé romány z té doby jsou plné upírů, násilí a vražd, které ovšem mají reálný základ v životě lidí ve Viktoriánské Anglii. Například případ Jacka Rozparovače je také z tohoto období a fascinuje lidi dodnes. Z této doby pochází i román o Drákulovi od Brama Stokera, báseň Havran od Edgara Allana Poea nebo příběh o Frankensteinovi od Mary Shelleyové.

Novogotika se neprojevovala jen v architektuře nebo v literatuře, ale také v malířství. Ve výtvarných dílech se odráží lidská touha po úniku od všedního života k období středověku, fascinace čarodějnicemi, smrtí, tajemnem. Malíři využívali především hru světla a stínu k dokreslení dokonalé atmosféry temného středověku a šokujících momentů výjevu obrazů. Mistrem počínající novogotiky již v 17. století a návratu ke středověku je italský malíř Salvator Rosa. Z jeho děl pak vycházeli i angličtí mistři nastupující novogotiky v 18. a 19. století. Rosa maloval především satirická díla, jelikož on sám byl velký rebel a buřič a nedokázal se smířit s tehdejší situací ve společnosti. Ovšem dobovou satiru vtipně „převlékl“ do středověkého hávu a bravurně využil kontrastu světla a stínu k dokreslení atmosféry a zdůraznění detailů.

Ukázka děl italského malíře Salvatora Rosy: 

           

V Čechách se rozmohla novogotika mezi 19. a 20. stoletím. Na našem území najdeme spoustu hradů a zámků, které byly přestavěny v duchu gotiky v období romantismu v 19. století. Příkladem jsou hrad Bouzov, zámek Hluboká, Lednice, Hrádek u Nechanic, ale také Královská zemská porodnice u Apolináře v Praze, zámek Sychrov, Žleby či zámek Filipov (u Čáslavi, dnešní Alzheimercentrum). Zámek Lešná ve Zlíně (v areálu Zoo) se také může pyšnit několika prvky novogotiky, ale novoromantismu či švýcarského stylu architektury. Mezi novogotické skvosty v Čechách patří i Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, přestavěn ve stylu barokní gotiky (naprosto úchvatný). 

         

Já a můj manžel jsme milovníci hradů a zámků a můžu říci, že zámky s novogotickou přestavbou jsou pro nás mnohem lákavější a více nás oslovují než ty barokní, ovšem i renesance je nám velmi blízká. Výše zmiňovaná místa jsme navštívili a opravdu na nás dýchla atmosféra středověku. Milujeme dřevo a novogotické zámky mají stropy i stěny vykládané dřevem, což je neopakovatelné a kouzelné. Působí hřejivým dojmem a mají velmi silnou pozitivní energii, až z toho má člověk husí kůži po celém těle. 

A teď Vám představím novogotické skvosty, které na nás velmi zapůsobily a ve kterých se mohlo fotografovat, takže můžete i Vy nasát tu nádhernou atmosféru. 

Hrad Bouzov 

                  

Zámek Sychrov 

               

           

Novogotika byla také obdobím, kdy se stavěly i umělé zříceniny hradů a kaplí. Jedním takovým místem v Čechách, které jsme osobně navštívili, je Jivina jihozápadně od Dolní Rožínky. Tuto romantickou stavbu nechal zbudovat majitel rožíneckého panství Jan Nepomuk, hrabě Mitrovský ke konci 18. století. Měla půdorys kruhové výseče, zdobila ji fresková malba a její výklenky různé sošky. Sloužila zřejmě jako romantické odpočívalo při výletech šlechty nebo místo pro zakotvení po ukončení lovu. 

… a takhle vypadá Jivina dnes… 

     

   

„Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou paměti, učitelkou života a poslem minulosti.“

                                                                                                                               Marcus Tullius Cicero