Tenhle barevný a voňavý světadíl mě fascinuje už odmalička. Miluji africká zvířata, nádhernou a rozmanitou přírodu od divokých stepí, přes vyprahlé pouště, po deštné pralesy a mohutné vodopády ozářené duhou, která vypadá jak diamantový déšť…

…  Afrika v celé své kráse

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavosti Afriky

 

V Africe se mluví více než 2000 jazyky.

Súdán má více pyramid než Egypt

Afrika je kolébkou lidstva – lidé (Homo sapiens) mají svůj původ ve východní Africe.

Nejoblíbenějším sportem je fotbal 

Nejpomalejší celní úředníky má Demokratická republika Kongo – zboží na vývoz se průměrně proclívá 18 dnů a zboží na dovoz neuvěřitelných 45,4 dnů.

Pevné připojení k širokopásmovému internetu je nejdražší v Mali (přes 600 dolarů) a nejlevnější na Madagaskaru.

Úctu při pozdravu domorodci  projevují pokleknutím při podávání rukou a tím, že  levá ruka při podávání spočine u pravého lokte.

 

Perličky nigerijské „gastronomie“ 

Nigerijci nepotřebují ke svému životu nic než maso a chilli, to ostatní je jen zpestřením! Množství masa uváděné v receptech je zhruba pro 5-6 hladových Nigerijců, proto,vaříte-li pro sebe a pro svého muže, přizpůsobte množství svým požadavkům. Stejně tak nejspíš nebudete shánět 10 různých druhů masa, stačí dva tři. Nejraději mají většinou to, co se v řeznictvích prodává pro psy, nebo se to ani v řeznictvích neprodává, protože to nechtějí ani psi…Hovězí, skopové žaludky, játra, plíce, ledviny, morkové kosti, jazyky, oháňky, ryby (hlavně jim šmakují hlavy,ve větších hypermarketech prodávají čerstvé hlavy a odřezky z lososů za směšné ceny, často se ale na ně musíte zeptat,protože je většinou vyhazují), drůbež (kuře je pro většinu Nigerijců sváteční jídlo, protože v Nigérii za cenu jednoho kuřete koupí půl kozy). Většinou odmítají vepřové, ale pokud ho přidáte do jídla, nepoznají, že to vepřové je. Drůbež i ryby jedí i s kostmi, proto je raději neberte do restaurace, kde hlasité křoupání kostí vzbuzuje nežádoucí pozornost!!! Vařené maso mají rádi tuhé, avšak z krvavého bifteku budou zvracet. Pokud budete vařit jejich tradiční pokrmy, zvláště se stock fish, sousedi vás budou nenávidět-páchne to jak mrtvá ryba. Zjednodušeně by se dalo říct, že budete-li vařit jako pejsek s kočičkou, budete mít úspěch-čím věští blivajz, tím lepší! Naopak svíčkovou nebo kachnou ze zelím je vyděsíte, stejně jako bohatou snídaní s opékanými tousty, míchanými vajíčky a slaninkou. Nigerijci nemají snídani, oběd, večeři-jedí kdykoliv (často jen jednou denně, ale neuvěřitelné množství) mají hlad a vždy MASO! Hladový manžílek tak může spořádat i dvě kila denně. Každopádně za trochu přemáhání a sebezapření výsledná manželova pochvala stojí, tak jen do toho! 🙂

Africká kuchyně 

Afrika je velký kontinent plný rozličných kultur, proto jsou i tradiční pokrmy Afriky odlišné podle jednotlivých oblastí:

Sever Afriky: Sladkost musí být jako med

Nejvíce turistů přijíždí do států severní Afriky. Lákají je zejména Egypt,  Maroko a Tunis. Pro zdejší kuchyně jsou typické intenzívní orientální chutě: co má být ostré, po tom „hoří“ ústa, co má být sladké, je jako med. Restaurace a pouliční prodejci nabízejí pochoutky, jejichž původní receptura pochází z arabských oblastí: různě ochucený kuskus, cizrnu, medové cukrovinky, ostré masové a zeleninové směsi. V přímořských oblastech kuchaři připravují pokrmy z ryb.

Západ Afriky voní kořením

Kuchyni západní Afriky ovlivnili kolonizátoři a rovněž obchodníci s kořením, jejichž cesty vedly přes Senegal, Guineu nebo Mauretánii. Nejčastěji pěstovaná plodina – kasava – je sice pro Evropana bez chuti a zápachu, ale pokrmy z ní bývají doplněny výtečnými omáčkami kořeněnými zdejším pepřem nebo chilli, česnekem či skořicí. Rovněž často zde vaří – či spíše rozvářejí – banány, topinambury, luštěniny, rýži či obiloviny. Maso bývá připravováno dušením.

Východní Afrika je rájem vegetariánů

Základem jídelníčku ve východoafrických státech (Etiopie, Tanzanie či Keňa) jsou kaše bohaté na sacharidy: z obilovin, rýže nebo zelených banánů. Jako všude v Africe jsou i zde populární mléčné výrobky. Turistům však někdy jejich požívání nedělá dobře, a to nejen proto, že mléko bývá častokrát kozí. Bezmasá jídla mívají indický charakter – zeleninová curries, silně kořeněná rýže. Tradičně dušené maso je lehce stravitelné a vždy chutně okořeněné.

Jižní Afrika: Duhově pestrý jídelníček

Nejlákavější výběr specialit poznají návštěvníci států jižní Afriky: Botswana, Jihoafrická republika, Namibie, Zimbabwe. Hojně se zde konzumují ryby a mořští živočichové, zelenina, tropické ovoce, evropské moučníky i asijské cukrovinky. Běžně dostupné jsou pokrmy ze pštrosího masa a ze zvěřiny.

Střední Afrika: Je libo pečínku z opičáka?

Kasava na všechny způsoby, arašídová pasta, obilné kaše, ibišek, dušená rajčata, špenát a cibule. Ale také opékané kuře, antilopa, prase bradavičnaté nebo krokodýl. To jsou pochoutky, na něž se mohou těšit návštěvníci střední Afriky: populárního Mali, Kamerunu, Ghany, Nigeru. Právě zde se nejvíc zachoval tradiční způsob přípravy jídel a lov je stále prostředkem k získání masa. Tady zkrátka moc dobře nejde skočit si do hypermarketu.

 

V Africe můžeme ochutnat jak tradiční africké pokrmy, tak jídla muslimská. Na mnohých místech Afriky se kuchyně nachází stále venku, kde slouží k přípravě jídel ohniště a kotlík. Mezi často používané suroviny v africké kuchyni patří zelenina, vodní meloun, podzemnice olejná, černý hrách, zelí, kukuřice, sladké brambory. Z masa se často používá kuřecí, vepřové, hovězí, ryby.

Typické koření pro Afriku  je česnek, pepř, hřebíček, muškátový oříšek a kari, anýz, směsi koření máty, zázvoru, skořice, kardamonu, kurkumy a feferonky.

 

Odvrácená strana ráje – Problém zvaný „Podvýživa“ 

V Africe žije stále mnoho lidí, pro které je nejdůležitější zahnat hlad. Proto se v Africe často konzumují přílohy, které mají především zaplnit žaludek, ale protože toto jídlo nemá dostatečné výživové hodnoty pro tělo, nejčastějším projevem jsou vypouklá bříška afrických dětí, které tak trpí podvýživou. Příkladem takové potraviny je maniok – kořenová zelenina se škrobem. Z této plodiny udělají knedle (Nsima), které jedí rukama průběžně klidně i celý den. Jsou schopni zkonzumovat velké množství těchto knedlí, ale výživná hodnota pro tělo je nulová. Podvýživa afrických dětí je jeden z velkých problémů tohoto nádherného kontinentu…

 

V současné době existuje mnoho neziskových organizací pomáhajících Africe. Na internetu jsem jich prošla hodně. Bohužel ne každá opravdu nezištně a účelově pomáhá. Ono se lehce řekne – „založíme neziskovku a pomůžeme Africe“, ale každá organizace si to vyloží po svém (peníze z charitativní akce jdou do peněženek členů organizace nebo se v lepším případě  uspořádá sbírka, která není dobře promyšlená). Tím pádem dojde k tomu, že do Afriky putují hygienické a čistící prostředky a třeba oblečení. 

Dle mého názoru by měla organizace, která chce pomoci, poznat napřed oblast Afriky, kam chce směřovat pomoc , seznámit se s problémem v té dané lokalitě a teprve potom se pokusit tento problém odstranit nebo aspoň zmírnit. 

V poslední době se objevily takové akce, které pořizují dobytek a nebo kola. To má podle mého smysl, ale jen tam, kde to opravdu potřebují. Samozřejmě tam, kde mají děti daleko do školy a chodí pěšky a bosé, tak tam kolo má opravdu svoje opodstatnění. Totéž platí o dobytku. Kozy nebo krávy samozřejmě najdou své místo například v severní Tanzanii a nebo na jihozápadě Keni, kde žijí především Masajové , jejichž celý život se točí kolem krav, které jsou jejich hlavním zdrojem obživy a bohužel často o krávy přijdou, protože je napadají lvi.

I tam má taková účelová sbírka cenu. Jiné organizace zase pomáhají tím, že staví školy a školky v nejchudších oblastech Afriky a nebo zkvalitňují stávající systém školství. Jednou z takových organizací je boNGO Terezy Mirovičové. Už přes rok sleduji aktivity této organizace i samotné Terezy. Jednou jsem viděla v televizi pořad o pomoci Africe a byla tam právě Tereza. Zaujala mě svou osobností, skromností a tím, že sama se přihlásila v Africe jako dobrovolník a zamilovala si jí a zůstala. Našla si lásku a věnuje se pomoci dětem v Malawi. O jejích nelehkých začátcích v Africe a o Afice jejíma očima najdete v článcích zde